Pomalu, ale jistě, se blíží hnusná a nepříjemná zima. Blíží se hnusné Vánoce, kdy se lidé mají povinně rádi a přitom se skvěle nenávidí. To je holt život. Všimněte si, že myslíme hlavně sami na sebe, natahujeme ruce a proséme, aby nám někdo pomohl. Sami ale odmítáme pomoci těm druhým, chováme se příšerně. A když těm druhým někdo pomůže křičíme, proč jim, proč ne nám. Nadáváme na všechny, že nic nedělají, sami ruku k délu nedáme. Parazitujeme.
Demonstrujeme za své blaho, tvrdíme, že jsme vlastenci a přitom nenávidíme jiné, ty, které agresor vyhnal z domova a nic nemají. A mnozí z nás agresorovi fandí za křiku, jsme vlastenci. Jenomže vlastenectví neznamená nenávist proti jinému národu. Jak Vám to ale vysvětlit? Nevím. Je mi z našeho národa smutno. Asi si zasloužíme to, co přejeme jin=mu národu. Ach, jak jsme špatný národ. 
2024 ©